Většinou ne. Větrací spáry pod okapy zajišťují náhradní vzduch pro větrání. Odvětrávací otvory musí být umístěny co nejvýše, např. ve štítových trojúhelnících pod hřebenem, nebo lze na hřeben alternativně instalovat podtlakové ventilátory. Bez odvětrávacích otvorů se v horní části větracího prostoru střechy hromadí teplý a vlhký vzduch, z něhož se při studenějším počasí kondenzuje vlhkost do dřevěné konstrukce.

Asi polovina problémů se střechou obyčejně souvisí s jinými příčinami než s vodoizolací nebo se zatékáním. Problémy s kondenzací vlhkosti jsou velmi časté. Pokud se ve střešní konstrukci používá těsná parozábrana (i těsnění průchodek musí být parotěsné), lze takové problémy téměř zcela odstranit. Čím menší je větrací mezera ve stropní konstrukci, tím těsnější musí být parozábrana.

Každé prkno s perem a drážkou je nutno k příhradovému nosníku přibít dvěma dostatečně dlouhými galvanizovanými hřebíky (obyčejně 75 mm). U suchého dřevěného materiálu je nutné ponechat mezi prkny malé mezery (1-2 mm), protože při změnách povětrnostních podmínek dřevo bobtná a smršťuje se (šířka a tloušťka) až o 5-10 %. Spoje prken musí být na příhradových nosnících. V případě použití prken, která mají pero a drážku na koncích, nesmějí být spoje mezi příhradovými nosníky vedle sebe, ale mezi jednotlivými spoji se musí nacházet 2-3 celistvá prkna.

Místo prken s perem a drážkou lze pod bitumenovou krytinou použít stavební desky odolné vůči vlhkosti a za určitých podmínek i hrubá prkna bez pera a drážky.
Při použití hrubých prken může sukovitost nebo sklon vláken materiálu působit problémy. Při dimenzování a instalaci stavebních desek odolných vůči vlhkosti je nutné dodržovat návody výrobce. Prkna bez pera a drážky musí být silnější než prkna s perem a drážkou, protože prkna se vzájemně nepodpírají. Na prknech bez pera a drážky také lehce vznikají nerovnosti při vysychání a "kroucení" prken nebo tehdy, když zatížení působí jen na jedno prkno, např. při pohybu člověka na střeše.

Ze střech obytných budov (rodinných, řadových a poschoďových domů) obyčejně není nutné odstraňovat sníh, pokud je krytinovým materiálem bitumenová krytina se sypaným povrchem. Konstrukce používané pro střechy takovýchto budov vydrží zátěž sněhu bez problémů. Odstraňování sněhu není nutné ani kvůli riziku padání sněhu, protože sníh po bitumenovém pásu se sypaným povrchem neklouže. U střech, jejichž krytinovým materiálem jsou tašky nebo plech, může dojít k situacím, kdy je odstranění sněhu nutné s ohledem na bezpečnost osob pohybujících se na ulici nebo ve dvoře, protože jinak by sníh mohl ohrozit jejich životy.

Nerovnosti lze odstranit tak, že pod prkna mezi všemi příhradovými nosníky instalujeme desky vhodné velikosti (prkna, fošny 50 x 50 apod.) a do nich každé prkno našroubujeme. V tom případě není nutné prkna vyměnit. Pokud jsou však prkna shnilá, je výměna samozřejmě nezbytná.

Pokud špička lepenkového hřebíku zůstane uvnitř podkladního prkna, kolísání vlhkosti a následné bobtnání a smršťování dřeva způsobí, že hřebík začne postupně vyčnívat z prkna a vyvolá zatékání. V krytině z bitumenových střešních šindelů k tomu dochází obyčejně po 10-15 letech. Při použití bitumenových střešních šindelů, jejichž životnost je 40-50 let, může chybně zvolená délka hřebíků snížit životnost střechy i o desítky let.

Šindele se přibíjejí nad zářezem, kde hřebíky projdou dvěma šindeli a zároveň pevně přitisknou povrch šindele opatřený lepicí vrstvou k povrchu předchozího šindele. Každý šindel je tedy přilepen a následně přibit 8 hřebíky, což zabrání protržení šindele kolem hřebíků. Pokud šindele přibijeme u horního okraje, může při bouřce dojít k protržení tenkého horního okraje bez lepicí vrstvy a k uvolnění celé krytiny.

Na střechách se sklonem menším než 1:5 může voda vyvíjet takový tlak, při němž nelze zaručit těsnost konstrukce. Na střechách s menším sklonem je třeba použít krytiny s těsnými spoji.

I na příkřejších střechách může dojít k situacím, kdy voda nemůže ze střechy normálně odtékat. Takové situace jsou typické na jaře při tání sněhu: sníh a led brání odtékání vody a tlak nahromaděné vody působí na spoje střešních šindelů. Kdyby pod šindeli nebyl podkladní pás, voda by mohla protéci spojem až k podkladním prknům a způsobit jejich bobtnání. Podobná situace může nastat při lijáku a silném větru. Vlivem větru může voda i na příkré střeše stoupat směrem vzhůru a působit tlak na spoje. Členité střechy podle současných trendů zvyšují výskyt různých rizik při realizaci detailů. I v těchto případech zajistí správně nainstalované podkladní pásy vodotěsnost střechy.

Za určitých podmínek začne na bitumenových střešních šindelích růst mech. Pravděpodobnost výskytu mechu je vyšší v případě, že v bezprostřední blízkosti střechy roste množství stromů. Podstatný vliv má i hodnota pH okolní půdy a výskyt vegetace v okolí. Povrch střešního šindele je z kamene a na kamenech a skalách roste mech i v přírodě. Mech ze střechy je však nutné pravidelně odstraňovat. Prvním krokem je kartáčování na jaře nebo na podzim (ne za teplého počasí v létě). Pokud to nestačí, lze mech odstranit i chemickými prostředky. Na jednotlivé druhy mechů nepůsobí všechny prostředky stejně. Prostředky určené k odstranění mechu lze koupit v železářstvích. Patří k nim mj. Boracol 10 Rh a Homeenpoisto1 (Tikkurila).

Příčinou jsou pravděpodobně příliš krátké lepenkové hřebíky nebo sponky. Pokud špičky hřebíků (nebo sponek) neprojdou prknem, vlivem kolísání vlhkosti dřeva (bobtnání a smršťování) začnou hřebíky z prken vyčnívat. Lepené spoje na rozích šindelů se postupně uvolňují, voda prosákne pod šindel a dále přes hřebíky do prken, která nabobtnají a problém se zhoršuje. Doporučujeme kontaktovat technický servis firmy Katepal Oy.

Na vnitřních rozích a u lemování komínů je nutno použít Super-Pintar (bitumenový pás o šířce 70 cm, délka role 10 m). Na vnitřních rozích a u lemování komínů nelze použít okapové/hřebenové desky. Podrobnější pokyny najdete v příbalové informaci a na naší domovské stránce.

Na vnitřních rozích je nutno používat podkladní a povrchové pásy podle pokynů. Plech nesmí být instalován na vnitřní rohy. Důvodem je vysoký koeficient tepelné roztažnosti kovu. Rozdíl teplot na povrchu střechy v horkých letních dnech a v největších zimních mrazech může činit až 130°C. .Velké kolísání teplot představuje pro spoje plechů a pásů značnou zátěž. Na vnitřních rozích se také shromažďuje nejvíce sněhu a ledu, a tak v těchto místech dochází ke kumulaci zátěžových faktorů a k zatékání.

Z dlouholeté zkušenosti je patrné, že takto zhotovený okap nedosahuje životnosti současných bitumenových výrobků. Hřebíky přibité do podkladního prkna u dolního okapu vyčnívají ze dřeva a pás ohnutý přes okraj se pak může snadno protrhnout. Po uvolněném hřebíku se voda stékající okapem dostane ke krajnímu prknu, které postupně uhnije. Důrazně doporučujeme u dolních i štítových okapů použít okapnice.

Dříve se u okapů používaly okapové pásy balené v rolích, dnes však doporučujeme používat okapnice. Malé rozměry okapové desky (délka 1 m) usnadňují manipulaci i instalaci rovně podél okapové linie. Okapová deska je vlastně střešní šindel s rovnými okraji, jehož spoje jsou kryty další vrstvou šindelů. Okapovými/hřebenovými deskami také lze ušetřit materiál, protože z "nadbytečných" okapových desek lze zalomením a rozdělením vytvořit tři hřebenové desky a tak snížit ztráty materiálu.

Dolní okap lze vytvořit i bez okapnice, např. použitím okapu tradičního typu. V tom případě na okraj okapu připevníme prkno s půlkruhovým průřezem a ohneme kolem něj díl o velikosti 35 cm vystřižený z povrchového pásu (Super-Pintari).
Nedoporučujeme ohýbat pás ze střechy přímo přes okraj a přibíjet jej na přední okraj prken. Takové řešení není v souladu s našimi záručními podmínkami.

V zásadě doporučujeme pokládat střešní šindely za teplejšího počasí, kdy lze bezesporu dosáhnout nejlepších výsledků. Někdy je však nutné provést instalaci i při chladnějších podmínkách. Tehdy je nutné zohlednit následující rizika:
1) Bez nahřátí lepicí vrstvy dojde ke slepení střešních šindelů až příští léto.
2) Chlad může způsobit ztuhnutí střešních šindelů a ty se mohou částečně uvolnit od dolního šindele. Lepicí vrstva pak může vysychat a oxidovat, což vede k tomu, že bez nahřátí nedojde k řádnému slepení bez zahřívání.
3) Šindele na střechách orientovaných na jih a na západ se obyčejně slepí bez problémů příští léto, ale ve slepení šindelů zejména na střechách orientovaných na sever se mohou vyskytnout problémy.
4) Utěsnění průchodek, lemů, vnitřních rohů a dalších míst, kde je nutné použít těsnicí lepidlo K-36, je velmi obtížné.
Pokud hodláte stavět střechu na podzim nebo v zimě, doporučujeme použít podkladní pás Super-Alusmatto a střešní šindele položit až na jaře nebo v létě.

Pokud je jako podkladní pás použit Super-Alusmatto, lze nechat na střeše přes zimu pouze podkladní pásy. Pokud je jako podkladní pás použit K-EL 60/2200 nebo U-EL 60/2200, je nutno zajistit pásy na střeše dalšími speciálními opatřeními.

Pokud je sklon střechy menší než 1:3, pak stará bitumenová plst v žádném případě nepostačuje jako podkladní pás. U příkřejších střech to závisí na sklonu střechy a na kvalitě starého pásu. Záruka 15 let pro bitumenové střešní šindele však platí pouze při použití podkladních pásů uvedených v návodu k instalaci (nebo pásů vyšší kvality).

Pohyb na příkré střeše je obtížný a žebříky a lešení při instalaci střešních šindelů překážejí. Zde uvádíme jednoduchý způsob montáže protiskluzových zábran:
1) Lešení opřete o dolní okap a jeho pomocí proveďte stavbu střechy co nejvýše.
2) Na položené střešní šindele připevněte rovnou fošnu (50 x 100), uprostřed níž jste předem vyvrtali 10 mm otvory ve vzdálenosti přesně 1000 mm. Tyto otvory umístěte k rohům určité řady šindelů. Tyto rohy ohněte nahoru a pomocí vrutů u nich zašroubujte fošnu 8 x 80 mm do podkladních prken skrz dolní šindele. Je důležité utáhnout vruty tak, aby se fošna vůbec nehýbala. Při šlapání na fošnu je nutné dbát opatrnosti, aby nedošlo k poškození ohnutých rohů šindelů. Podobně připevňujte další fošny ve vhodných vzdálenostech směrem nahoru. Když je první strana střechy hotová až k hřebenu, postupně odstraňte fošny směrem dolů. Otvory, které zůstanou pod rohy šindelů, utěsněte prostředkem K-36. Lepené spoje šindelů je nutné zkontrolovat, zejména tehdy, pokud se na lepivém povrchu zachytily nečistoty nebo pokud byl roh dlouho ohnutý nahoru. Stejným způsobem pracujte na druhé straně střechy a fošny odstraňte až po instalaci hřebenových desek.

U bitumenové krytiny obyčejně nejsou sněhové zábrany potřebné ani na příkré střeše. Ale pokud jsou sněhové zábrany uvedeny ve výkresech stavebního povolení, může stavební úřad oprávněně vyžadovat jejich instalaci, stejně jako instalaci ostatních jednotlivostí uvedených ve výkresech. Pokud je střešní materiál jiný než v původním plánu, je nutné vzít v úvahu i ostatní jednotlivosti související se změnou. Jinak řečeno, pokud je plechová krytina nahrazena bitumenovou, je vhodné odstranit sněhové zábrany i z výkresů.

Na střechách s bitumenovými pásy a bitumenovými šindeli lze padání sněhu zabránit sypaným povrchem. Je tak účinný, že pokud chceme dostat sníh dolů, nejde to jinak než pomocí lopaty nebo táním.

�?čelem sněhových zábran je zabránit padání sněhu a ledu ze střechy. Protože sníh a led po bitumenové krytině nesjedou dolů, je úplně zbytečné vrtat do neporušené střechy díry. Sněhové zábrany se obyčejně umisťují blízko okapu, kde teče nejvíce vody a kde se také shromažďuje led, který brání odtoku vody. Proč tedy dělat zbytečné díry do izolace v oblasti, která je z hlediska těsnosti nejkritičtější?

Pásy lze instalovat jak vodorovně, tak svisle. Nejdůležitější je, aby byly spoje těsné. Toho lze dosáhnout tak, že, pásy vedle sebe klademe rovně a stejně napjaté. Na příkrých střechách doporučujeme svislou instalaci, která zabrání vzniku záhybů.

Při vodorovné instalaci je připevnění pásu úplně rovně velmi obtížné - čím příkřejší je střecha, tím obtížnější to je. Na příkré střeše je obtížné i napínání pásu ve vodorovné poloze. Proto v případě, že pás zůstane třeba i jen trochu volný nebo nerovný, dochází ke vzniku malých záhybů.

Bitumen-kaučuk je modifikovaný bitumen. K modifikování se používá SBS elastomer. Bitumen-kaučuk je elastický i v chladu (protažení při přetržení při teplotě -30°C je u většiny výrobků přes 30 %), snáší UV záření podstatně lépe než foukaný bitumen a jeho bod měknutí je vyšší než u foukaného bitumenu. Životnost bitumen-kaučukových výrobků je v mnoha případech až dvojnásobná ve srovnání s výrobky z foukaného bitumenu. V současné době vyrábí Katepal všechny bitumenové pásy a bitumenové střešní šindele z bitumen-kaučuku.

Problémy se zatékáním, protože tlak vody na střeše s malým sklonem je větší. Při výběru krytiny je vždy nutné nejprve zjistit minimální sklon pro použití krytiny.

Příliš krátké hřebíky postupně vystupují z podkladních prken a zároveň zvedají pás nebo šindel, což vede k uvolnění spojů.

Sponkovač není vybaven omezovačem hloubky úderu, ale hloubka se nastaví regulátorem tlaku kompresoru. Proto jde sponka v měkkém dřevě příliš hluboko (prořeže se pásem nebo šindelem) a v tvrdém dřevě a v místech suků příliš mělce a dále "nese" pás nebo šindel.

Vlhkost kondenzuje do střešní konstrukce a působí bobtnání podkladních prken. V nejhorším případě dochází během velmi krátké doby k poškození hnilobou. Může se vyskytnout i zatékání kondenzátu.

Vlhkost se dostane do konstrukce (zejména v zimě), což může způsobit velké problémy s kondenzací a/nebo poškození hnilobou.

Nejčastěji se vyskytuje zatékání v rozích, zejména na jaře během tání a později i za lijáků po celý rok.

V nejhorším případě se prkna začínají zvedat během prvního vlhčího podzimu, což způsobí roztržení vodoizolace a tím i zatékání.

Konstrukce nevydrží normální pohyb na střeše, což může způsobit protržení vodoizolace při pohybu na střeše nebo vlivem sněhu a ledu.

Zatékání u lemování komína.

Hřebíky projdou pouze jedním šindelem a nepřitisknou lepicí vrstvu šindele k povrchu předchozího šindele. V nejhorším případě se může během bouřky uvolnit celá krytina.

ŠPATNĚ, hřebík musí projít prknem!

ŠPATNĚ, pro suché dřevo je nutné nechat mezi prkny mezery pro bobtnání (1-2 mm).

ŠPATNĚ, pokud u hřebene nejsou odvětrávací otvory, pod hřebenem v horní části neodvětrávaného prostoru se kondenzuje vlhkost.

ŠPATNĚ, u hřebene musí být odvětrávací otvory a vzduch musí mít výstupy mezi všemi příhradovými nosníky (v případě potřeby je nutné použít odvětrávací kanál ve směru hřebene).